Toto proběhnutí míří na Kokořín. Krásný hrad, který dlouho chátral a do současné podobny se dostal teprve nedávno. Přesto má bohatou historii a jeden z jejich střípků Vám přináší tento příběh:
Na nádvoří hradu Kokořína je na jednom místě potřísněna zeď krví, kterou nelze žádným způsobem odstranit. Pověst o tom vypráví: Před mnoha a mnoha lety stával v údolí pod hradem mlýn, v němž žil mlynář se svou ženou, dcerou a mlynářskou chasou. Vodní kolo na potoce vesele klapávalo a lidé z širokého okolí vozili do mlýna obilí, aby jim ho mlynář semlel na mouku. Ve mlýně žili všichni šťastně a spokojeně. To však trvalo jenom do doby, než se na Kokořín nastěhovala tlupa loupežníků. Jejich vůdcem byl člověk pochybné minulosti, krutý a násilný. Loupežníci nenechali na pokoji nikoho, kdo projížděl nebo procházel Kokořínským dolem. Každého o všechno obrali a přepadení byli rádi, když vyvázli se zdravou kůží nebo dokonce s holým životem. Loupežnická banda si zpočátku mlýna a jeho obyvatel nevšímala, ale když se lidé začali Kokořínskému dolu vyhýbat, loupežníci ztratili obživu a potom došlo i na mlýn. Za noci loupežníci mlýn přepadli, leč mlynář i jeho chasa se statečně bránili. Loupežníci však byli v přesile, a tak lidem ze mlýna pomalu ubývalo sil. Nakonec mlynářská chasa utekla a udatného mlynáře vůdce loupežníků v souboji zabil. Loupežníci pobrali ve mlýně co se dalo a mlynářku s dcerou odvlekli do svého doupěte na hradě. Tam je zavřeli do sklepení a vůdce loupežníků přemýšlel, jak s nimi naložit. Mlynářské děvče se mu zalíbilo, a tak ji přemlouval, aby se stala jeho ženou. Dívka ale místo souhlasu plivla vrahovi svého otce do tváře. Loupežník se rozzuřil a umínil si, že dívku zneuctí. Nařídil dvěma svým kumpánům, aby obě ženy dobře hlídali a sám připravoval s ostatními hostinu ze zásob, které uloupili ve mlýně. Zatímco se loupežníci chystali na hody, radila se mlynářka s dcerou, jak je obelstít. Požádala jednoho ze strážců, aby zavolal svého vůdce. Když loupežník přišel, řekla mu, že se její dcera rozhodla vzít si ho za muže, ale že si nejdříve musí dojít do mlýna pro svatební šaty. Vůdce řeči mlynářky uvěřil a přikázal, aby strážci děvče do mlýna pustili. Jakmile se dívka dostala z hradu, běžela podél potoka údolím až do Mělníka, kde poprosila měšťany o pomoc proti loupežníkům. Když se děvče do hradu dlouho nevracelo, pojal vůdce loupežníků podezření a šel se za ním do mlýna podívat. Tam je samozřejmě nenašel, vrátil se na hrad a dívčinu matku za to, že ho oklamala, zabil. To už se k hradu blížila pomoc, přivolaná dívkou. Hrad byl dobyt, loupežníci zajati a svázaní postaveni na nádvoří ke zdi. Tu dívka vedena touhou pomstít smrt svých rodičů, vrhla se na vůdce bandy a nožem mu uřízla hlavu, až krev stříkala na okolní zeď. Ten příběh už se stal dávno, avšak dodnes, vždy o půlnoci, strhne se ve skalách pod Kokořínem lomoz a úpění. Po chvíli se na hradě objeví panna a začne stírat krvavou skvrnu ze zdi. Hodinu po půlnoci zmizí, aby se tu další noc opět zjevila.
